Statečný je ten, kdo svůj strach překoná a jde do toho, i když se bojí.

Spisovatelky viktoriánského období: Violet Quirková - Tři polibky

10. října 2018 v 19:24 | N |  Vepsáno do knih

Anglosaskou duchařskou literaturu můžeme datovat do období 19. a 20. století, jež tvoří nevídaný počet autorek a je jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto literárního diskursu. V jejich dílech se často prolínají milostné, a emancipační podtóny. Vývoji viktoriánské literatury předchází knihy jako Viktoriánské duchařské historky (The Virago Book of Victorian Ghost Stories z roku 1988) a dále Anglické duchařské historky (The Virago Book of Ghost Stories z roku 1988). Ve strašidelných příbězích je hlavním prvkem ženského zosobnění "zla" vášnivá energie. Ta se projevuje ve skryté, a tím pádem méně kontrolovatelné síle. Potenciál "ženské síly" stylizované jako hrozba skrývá vždy jisté nebezpečí, ale i možnost východiska - ubírá jistotu společenských struktur ovládaných muži, ale tím také nově nastavuje deformované vztahy v partnerství a manželství a odhaluje faleš, která v těchto vztazích vzniká.


Protagonistku, kterou jsem vybrala je méně známá Violet Quirková. Její povídku s názvem Tři polibky můžeme nalézt v knize s názvem Antologie viktoriánských autorek strašidelných příběhů - Svědkyně temnot od autora Mika Ashleyho, který je velkým sběratelem a znalcem anglosaské magazínové fantastiky, jež proslul svým zásadním dílem s názvem Science Fiction, Fantasy and Weird Fiction Magazines z roku 1985. A nyní již k naší hlavní představitelce, kterou se budeme zabývat.




Violet Quirková v prvních dekádách dvacátého století pravidelně přispívala do populárních časopisů, které vydávaly beletrii, a přestože psala většinou romantické příběhy, najdeme v jejím díle i povídky s nadpřirozenými prvky. Její povídka s názvem Tři polibky pracuje s významem čísla tři. S trojicemi věcí se stkáváme častokrát - trojka je symbolem úplnosti a uzavření. Číslo tři se často objevuje kupříkladu v pohádkách: jsou tři páni, tři bratři, tři oříšky pro Popelku nebo tři vlasy děda Vševěda. Osud v povídce se zpečetí v okamžiku, kdy rozhodující událost nastane potřetí.

Povídka Tři polibky (The Three Kisses) se poprvé objevila v časopise The Novel Magazine v únoru 1920. The Novel Magazine byl prvním britským pulpovým periodikem věnovaným pouze beletrii. Šlo především o povídky a novely. Magazín patřil C. Arthuru Pearsonovi a byl vydáván do roku 1937.

Přikládám ukázku dané povídky.


Stará Anna měla v kuchyni plné ruce práce, když ji náhle vyrušil dceřin výkřik. Přispěchala nahoru do ložnice. Antonie seděla v posteli a oběma rukama objímala své nedávno narozené dítě. Měla tvář bledou jako stěna a v očích hrůzu.
"Co se děje? podivila se matka.
"Byla tu nějaká žena," vyhrkla Antonie a třásla se po celém těle.
"Žena? Jaká žena?"
"Já nevím. Nikdy předtím jsem ji neviděla. Ach, moje dítě, moje děťátko!" Sklonila se k dítěti a přitiskla obličej na jeho drobnou tvářičku.
"Žádná žena tu nebyla," namítla Anna. "Musela bych ji slyšet procházet kolem kuchyně."
"Spala jsem," řekla Antonie, "a ona vešla do pokoje a políbila dítě. Myslela jsem, že se mi to zdá, ale když jsem otevřela oči, viděla jsem, jak odchází dveřmi ven."
"To se ti jen něco zdálo, dítě!"
"Ne, ne, matko."
"Žna, to určitě. Takové bláznoviny. A vůbec, co záleží na nějakém políbení?"
"Moje dítě, moje milované děťátko!" zabědovala Antonie, jen si na ten polibek vzpomněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama