Statečný je ten, kdo svůj strach překoná a jde do toho, i když se bojí.

Šrámy na duši z autoškoly

23. října 2018 v 19:08 | Niky |  Úvahy skryté hluboko v mysli

Toto téma týdne s názvem "Maličkosti, které vyvolávají vzpomínky" je především asi zaměřeno na ty hezké maličkosti, které jsme v životě zažili, ale tyto drobné maličkosti můžou mít i negativní dopad na život člověka. Popíšu konkrétně můj příběh z autoškoly, ve které jsem zažila mnoho těchto maličkostí, které ve mně vyvolaly jisté vzpomínky, ale bohužel těch ne moc veselých a díky kterým moje sebevědomí ještě kleslo níže, než bylo dříve nastavené (pokud tedy vůbec nějaké kdy bylo).

Svým příběhem Vás přenesu do podzimního období, konkrétně data 25. října 2017, tento týden to bude zrovna už rok, kdy se celá událost stala. Šla jsem se přihlásit do místní autoškoly. Přivítal mě milý a usměvavý pán, vypadal velmi sympaticky, avšak už, když řekl "Prdel v kalupu", zarazila jsem se a bylo mi jasné, že to asi jen takový solidní podnik nebude a ještě vedle jeho kanceláře, kde jsem se byla ptát nejdříve, měli pověšený plakát s nahou ženou. V tu chvíli jsem si tak povzdychla a říkala, kam jsem se to dostala, mezi nějaké burany a byla jsem docela zklamaná z celkového dojmu prostředí celé jejich autoškoly.

Výuka první jízdy probíhala klasicky na cvičném terénu. Byla jsem velmi nervózní a instruktor to na mně poznal a tím pádem bylo jasné, že jsem pro něho představovala jistou oběť, do které se může strefovat, jak se mu zachce. Pořád mě škádlil a dělal si ze mě legraci. Domluvili jsme se na první jízdě a on řekl, že pro mě přijede jeho syn, což se ale nestalo a přijel on. Moje první jízda začala ve tmě, bylo to velmi riskantní a hrozně jsem se bála. Vyjetí autem na silnici byl pro mě velký šok a nezvyk. Už v autě na mě začal strašně křičet tak, že to museli slyšet chodci i řidiči přes ta zavřená okna, zřejmě se mylně domníval, že mi řízení asi hned půjde samo. Jak se říká: "Učený z nebe nespadl." Během jízd měl velmi perverzní narážky v takovém symslu, že je to můj první orgasmus a proč dělám věci napůl, že on ho tam napůl už měl. Bylo mi z něho špatně, hnusil se mi. Dále řekl, že kdyby mě začal líbat, jestli by se mi to líbilo a on si odpověděl, že asi ne. "Ty se bojíš a přitom jsi tak šikovná a krásná holka, nemůžu z tebe spustit oči. Celý svět by ti ležel u nohou, ale ty se bojíš." Co jsme dojeli, ptal se mě, co bych na sobě změnila a já jsem odpověděla, že nevím a on, že nic, že by na mně nic neměnil. Řekla jsem mu: "Jsem introvert a bojím se, že to nezvládnu, nevěřím si." On mi na to doporučil autoerotiku, že prý lépe poznám sebe samotnou. Jeho narážky byly velmi nezdvořilé, případala jsem si hrozně. Po první jízdě jsem nevěděla, co si mám myslet. Přišla jsem domů a řekla to mamce a ona řekla, že je to úchyl, že není normální a ať se to snažím nějak překonat a ten kurz dodělat, když už jsme do toho dali takové peníze. Chtěla jsem tu autoškolu prostě udělat, protože jsem věděla, že budu odkázaná na sebe, například, kdyby byla jistá potřeba se někdy někam dovézt.


Výsledek obrázku pro broken soul draw




Další hodina jízdy probíhala klasicky. Přišla jsem ke kufru auta a on mi pomáhal svléci kabát a dal ho na ten svůj do kufru. Bylo mi divné, proč, když jezdí autem on, má na sobě vždy bundu a pak až jsme měli jízdy, jí šel dávat také do kufru. Instruktorovi bylo kolem 56 let, byl menší postavy, statný, měl krátce střižené vlasy a dvoje dioptrické brýle na nose. Povahově byl velmi cholerický a pokaždé mě dokázal strašně urazit tím způsobem, jakým to nikdo dříve nedovedl a ani si to nedovolil, protože to, co si dovolil on ke mně, si nikdo nikdy nedovolil. Když jsem nasedla pokaždé do auta, cítila jsem z něho takovou temnou atmosféru, takovou erotickou, jakou se zřejmě snažil navodit. Pokaždé byl stejně oblečený. Nosil tmavé kapsáčové khaki kalhoty, alá myslivecký styl, šedivé tričko a zelenou vestu. Byl často zadýchaný, šahal si na hlavu a na menší vousky a mě vždycky hladil po pravé ruce a říkal, že by na mě byl něžný a měkký. Vyjeli jsme a on mi řekl "Nikol, vzpomínám na tebe při masturbaci a to jsme spolu neměli ani pohlavní styk." Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, snažila jsem se soustředit na jízdu a zachovat si chladnou hlavu. Měl pořád nějaké divné narážky, nebylo mi vůbec příjemné to poslouchat a ještě když jsem věděla, že je ženatý (ale asi to manželství nebylo šťastné, byl s ženou v manželské poradně, jak mi tvrdil) a má děti, byl mi nechutný a oplzlý. Nevím, zda-li to říkal každé ženě, dívce, ale byl svými narážkami trapný.On na to odpověděl: "Moc bych s tebou chtěl mít pohlavní styk Nikolko a hodně, ale nevím, jestli bych na to měl sílu ve svém stařeckém věku. Odpověděla jsem mu, že mi o tohle vůbec nejde, že mi jde především o duši a duševní vyrovnanost. On vzápětí dodal: "Jo to říká většina žen, že jí o to nejde a potom je každá akorát mokrá." Uvědomila jsem si, že mě vůbec nepochopil a na to, kolik je mu let, ženám vůbec nerozumí, i když si to o sobě sebevědomě myslel.

Související obrázek

K tomu ještě dodal: "Ale ta duše je s tím spojená. Měl bych tě ohnout přes koleno a ojebat tě tak, až budeš mít bubliny u pusy, byl bych na tebe tak něžný Nikolko", to už na mě bylo moc. Vyšla jsem z auta a dále mi sdělil, že jsem nádherná žena, chytrá a že nemám mít důvod k tomu, abych měla komplexy méněcennosti. Řekl mi také, že jsem výjimečná jako byl například Mozart nebo Bach, ale, že oni skládali tóny, které byly melodické, ale já že tu melodiku mám rozladěnou a že ani oni nedokázali spojit společně mollovou stupnici s tou durovou, jako já. Básnil mi také o Freudovi, že to byl velmi bystrý pán a že téma sexuality je v dnešní době hodně diskutované a důležité pro život.

V rodině mi už od narození chyběl mužský vzor, ke kterému bych mohla vzhlížet s úctou a obdivem a tento muž mi moje špatné mínění o mužích ještě více potvrdil. Pořád si myslím, že jsou zřejmě všichni stejní, musel by být zázrak najít spřízněnou duši, někoho citlivého, něžného, gentlemana a romantického, takového muže, kterého už hodně dlouhou dobu hledám a stále v dnešním světě nikoho takového nenalézám. Byla jsem velmi zklamaná a dodnes jsem. Avšak uvnitř jsem cítila, že ten muž je jiný - citlivý, empatický, něžný, galantní, inteligentní, ale navenek se choval jako největší Don Juan světa a ještě jako slaboch, který uráží ženy, v mém případě zřejmě jenom mě. Nevím, jestli jsem se mu třeba líbila a věděl, že mě nemůže mít a tak byl na mě zlý, nedokážu si to dodneska vysvětlit a velmi mě mrzí, že jsme se ve zlém rozešli. Jednou jsem mu řekla, že zřejmě nechce, abych kurz absolvovala a on se strašně naštval a řekl: "To nemyslíš vážně, na rukou bych tě nosil, nasrala jsi mě Nikol." Potom vyšel z auta, zapálil si cigaretu a řekl mi ať také vyjdu z auta a objal mě.

Výsledek obrázku pro broken soul draw hug


Vzápětí mi řekl, že mě má rád. Odpověděla jsem mu na to, že nechci, aby to takhle skončilo, že mě to mrzí a že jsem to špatně nemyslela. A on řekl, "Kdybych věděl, že na to nemáš, tak už bych se na tebe hned od začátku vysral, ale já ti věřím, mám v tobě pořád důvěru. Ty si myslíš, že si tě nevážím, ale já si tě moc vážím Nikol."

Po každé jízdě jsem přišla domů a vytanulo mi na mysl, že jsem se v sobě zřejmě zcela ztratila, brečela jsem a měla jsem ještě větší deprese, než jsem kdy dříve měla. Připadala jsem si bezvýznamně a neměla jsem už dál chuť bojovat. Sáhla jsem si na své dno. Moje sebevědomí bylo na bodě 0 a dodnes tomu tak je. Mám problém věřit mužům a lidem vůbec. Uměl být ale také hodný, když říkal, že by mi chtěl moc pomoct, že mu na mně moc záleží, ale nevím, jestli to myslel vážně a nebo ze mě chtěl dostat jen peníze, když jsem si jízdy ještě připlácela. Kvůli tomu, že jsem si nevěřila, jízdy se mi tak nedařily, on mi nepodporoval při těch jízdách, strašně na mě křičel a tak jsem si připlácela. Když jsem třeba šlapala na spojku, říkal, že tak ne, že dovnitř a pod tlakem je pouze jedna věc, ale s autem to nemá nic společného. Jeli jsme trasu lesem a on mi povídal: "Klidně se na mě můžeš svalit. Ty si myslíš, že bych tě nepovažoval za dospělou a krásnou ženu, považoval Nikol, ale nedala jsi mi vůbec příležitost. Ty musíš chtít a ne já, abych tě znásilnil."

Řekla jsem mu, že jsem do autoškoly neměla nikdy chodit a on na to odpověděl: "To si nesmíš takhle říkat, to je jako, kdybych řekl, zamilovali se do sebe, ale měli se potkat dříve. Prostě to byl osud, mělo se to stát, že se potkali a Bůh to takhle chtěl." Říkal také, že "nejsem sama sebou", že jak můžu řídit auto, když nejsem sama sebou a nedokážu se sebou zacházet, natož s autem.

Navzdory tomu, že mi ublížil, ve skrytu své duše ho mám moc ráda a často na něho vzpomínám a velmi mě mrzí, že zrovna on mě tak ranil. Po cvičných jízdách jsem mu dala bonboniéru a poděkovala, že měl se mnou pevné nervy. On odpověděl: "Myslím na tebe, kudy chodím, už z toho ani nespím." Od té doby jsem ho vůbec neviděla a to bydlíme ve stejném okolí. I přesto, že mi urážel a bral mě jako materiál, který by chtěl opracovat, postupně jsem si začala uvědomovat, že jsem se ale bohužel zřejmě zamilovala a to silně. Přitahoval mě, nebyl štíhlé postavy, ale masivnější, což ve mně vzbuzovalo ochranitelský dojem, měl krásně modré průzračné oči jako studánky a byl celý velmi charismatický a zřejmě si toho byl asi i vědom, že zřejmě na něho ženy reagují. Zkoušel si, že i v jeho věku může v ženách vzbudit erotické fantazie a dostat tu, na jakou si ukáže. Nevím, zda-li jsem se mu líbila, ale uvnitř mé osoby mi něco říká, že jsem ho musela asi velmi přitahovat a že ve skrytu duše do mě byl také zamilovaný, ale nechtěl si to přiznat, poznala jsem to často z jeho pohledu. Vždyť, když mě jen viděl, se mile usmíval, ale v autě to bylo prostě jiné, jako by tam seděl jiný člověk - anděl s duší ďábla. Velmi mě jeho chování ranilo, protože jsem ho považovala za člověka se skrytou duší romantického jemného muže, který by se pro ženu rozdal. Často jsem si všímala, že v hodině, když nám pustil kurz první pomoci, se po mně díval. Koutkem svého oka jsem to zaznamenala a dělala dál, jako že nic. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nějaké ty city musí asi mít, že nějakou sílu přitažlivosti tam také pocítil. Mrzí mi však, že než o duši mu záleželo více jen na fyzické stránce a nebo možná jen tak vyjadřoval lásku k ženě, protože jestli to bylo znamení štíra, tak ty vyznávají právě lásku po fyzické stránce. Láska bez duše ale nemůže existovat. Ne nadarmo se říká "milovat tělem i duší".

V den absolvování závěrečných jízd mi jen popřál mnoho šťastně najetých kilometrů, nepozdravil mě a odešel pro dalšího žáka, který měl absolvovat závěrečnou jízdu. Bylo mi to najednou všechno moc líto, že už je vlastně konec. Nastal sice konečně závěr mých nešťastných útrap, ale moje osobnost byla zcela v rozkladu. Ta introvertní dívka, která přišla do autoškoly, aby si něco dokázala a znovu získala alespoň kousek té sebedůvěry, si vlastně nic nedokázala. Bylo se mnou zacházeno hrubě a bez jakékoliv úcty a to jsem k tomu člověku chovala velmi hluboké city, kterých si vůbec neváži. Ten den jsem byla sice šťastná, že jsem to nakonec všechno úspěšně zvládla, ale také jsem plakala a neustále vzpomínala většinou na to zlé, co mi kdy řekl a dodnes si to živě představuji a nezapomněla jsem i na jeho hluboký hlas a tvář. Stále na něho myslím a v mé duši jeho osoba a celá zkušenost zůstane, i když moje duše zanechala bolavé šrámy, které se jen tak brzy nezahojí. Na to, aby se tyto šrámy zcela zocelily, budu muset ještě asi dlouhou dobu pracovat.



Děkuji Vám za přečtení mého příběhu a těm lidem, kteří mě prostřednictvým mých vět pochopili. Měla jsem potřebu se z toho vypsat, abych si lépe utřídila své myšlenky, i když se mi ta událost v mysli dodnes neustále vrací.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 23. října 2018 v 20:11 | Reagovat

Pěkné.
Chtěl bych se vyjádřit k anketě. Prakticky jsem lásku na první pohled (ale samozřejmě neopětovanou) zažil, teoreticky ne. S onou dívkou jsem se poprvé setkal ve věku, když je příliš mladá na to, aby se mi líbila, ale teď o více než rok později jsme se shodou náhod začali opět vídat a teď jsem do ní zamilovaný.

2 Nika Nika | 24. října 2018 v 6:43 | Reagovat

Ahoj,

ťažko sa tieto veci píšu a ešte horšie prežívajú, ale je dobré vyspovedať sa zo svojich súžení- posúvaš tým aj svoju latku vyššie, čo by malo viesť okrem pochopeniu zo strany druhých aj k pochopeniu sebe samej. V tom spočíva istá dávka odvahy a sebadôvery. Ver si a  neuzatváraj sa do seba, prosím. Po prečítaní tvojej výpovede, ach, dievča, máš naviac než si myslíš - z toho by bol  krásny román plný strhujúcich scén z vlastného života.
Ja sama mávam depresie a chaos v hlave a to hlavne cez zimu, kedy  ma začínajú svojimi chladnými pazúrmi zvierať trápenia a to i také banálne ako studený zimný deň, plno práce a žiadne výsledky, dieťa opäť choré zo škôlky a domácnosť naruby, pretože obaja môj muž i ja málokedy stíhame - a doženie sa to, samozrejme, cez víkend, kedy by som si najradšej odpočinula. Každodenná rutina... čo ma zmára. Už sa teším na leto - aj ty?
Veľa šťastia Ti prajem.
Nika z blogu nikefreestyle.blog.cz

3 Nicole Nicole | 3. listopadu 2018 v 17:16 | Reagovat

[1]: Moc Vám děkuji za krásný komentář. Vážím si moc Vašeho času a názoru k danému tématu. Ano, první láska bývá krásná, ale i bolestivá, zažila jsem ji, ale dodnes jsem zklamaná.Přeji Vám moc štěstí s Vaší vysněnou ženou. :)

4 Nicole Nicole | 3. listopadu 2018 v 17:20 | Reagovat

[2]: Jé. Moc Vám děkuji za nádherný komentář plný emotivních dojmů. Je pravda, že si moc nevěřím, skoro vůbec a je to každý den horší a horší se mi zdá a ta uzavřenost je obrovská v tomhle ohledu.Zkušenost z autoškoly mě opravdu hodně poznamenala, toho muže jsem si moc vážila a opravdu jsem se zamilovala, své srdce bych mu dala celé, ale on to všechno zahodil. Má však ale svoji rodinu, ale nevím, zda je sám šťastný. Moc Vám děkuji za Vaši podporu, moc si toho Vážím. Na léto se také těším :) Také Vám přeji hodně štěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama